 Od
roku 1949 se začal drát nový proud. Odštěpil se z bopového základu na západním
pobřeží USA. Cool nestojí ve svých začátcích v úplném protikladu k bopu.
Svědčí o tom i skutečnost, že duchovním otcem obou byl hráč na tenorsax
LESTER YOUNG, který se stal novátorem hry na tenorsax tím, že nahradil
široký tón a výrazné téma s tečkovanými osminkami Colemana Hawkinse plochým
tónem, legatovou frází s pravidelnými osminkami.
 Jeho
rovný tón bez vibrata a expresivní, stručná melodická fráze přešla Charlie
Parkerem do bopu a byla přejata Milesem Davisem do coolu. V roce 1948 začíná
MILES DAVIS natáčet se svým souborem desky, které znamenají novou stylovou
epochu v dějinách jazzu. |
 Obsazení
jeho ansámblu: trubka, lesní roh, trombón, tuba, altsax, barytonsax a rytmika.
Chladný, rovný tón bez vibrata se stal fetišem doby. Citová nezaangažovanost,
hluboké zmrazení, nevšímavost a výrazová studenost se stala typickým prvkem
reprodukce, zrcadlíc tak podobné citové stavy většiny svého posluchačstva.
Harmonický ideál bopu přechází v ideál polyfonní. Další krok do vývoje
coolu přináší LENNIE TRISTANO a jeho stoupenci. Dochází k dalšímu zintelektualizování
a zabstraktnění hudby. Uplatňují se principy dodekafonie, jež zrovnoprávnila
všech dvanáct tónů stupnice. |
