V r.1954 vstoupil jazz do krize. Vychodni pobrezi USA bylo priznive ke vzniku noveho stylu. Cernosi zakladali soubory radeji na vychode, nez na zapade, kde dominovala filmova studia, pro jejichz hudbu se hodil zesedly zvuk bilych hudebniku. Ozilo znovu dedictvi Charlieho Parkera, a v novem mistru CLIFFORDU BROWNOVI se spojily prvky bopove i coolove hudby. Priznacnym rysem, ktery doprovazi neo-bopove hnuti, je zvysujici se vyznam blues. Mnoho clenu newyorkske skoly, jak se jim take rikalo, se narodilo ve velkych prumyslovych mestech, kde je nakupen barevny proletariat.  Prvni vlna privrzencu je z generace GARRYHO MULLIGANA a STANA GETZE; sami se dostali k east coastu casto pres kalifornsky jazz, jako K. DREW, ART FARMER aj. Do prvni generace patri trumpetiste J. GORDON a A. FARMER, tromboniste U. GREEN a J. CLEVELAND, klaviriste HORACE SILVER a K. DREW, saxofoniste SONNY ROLLINS a E. HENRY, kontrabasiste W.WARE a A. G. FARMER, bubenici PH. J. JONES a ELVIN JONES.  Ve druhe vlne prichazeji trumpetista CLIFFORD BROWN, saxofoniste J. GRIFIN a CANNONBALL ADDERLEY, klaviriste R. BRYANT a B. TIMMONS, kontrabasiste Paul CHAMBERS a W. RUFF, bubenici MAX ROACH a ART BLAKEY aj. Nejvyraznejsi ohlas neo-bopu se udrzel ve stylu, ktery dostal jmeno HARD-BOP. Cele east-coastove hnuti je rozcleneno do ctyr vetvi, jez maji aspon v obrysech spolecne znaky.

Prvnim z nich je prave hard-bop. Parker se stal vzorem, k jehoz hre chodili vyznavaci hard-bopu jako k prameni. Siroka fraze je ovladana az brutalni utocnosti, jez je vubec typicka pro newyorskou skolu. Hard-bop vsak zaroven smiroval bop i west-coast. V tomto smeru lze povazovat jeho styl za syntezu vyvoje poslednich dvaceti let.  Vedle souboru Sonnyho Rollinse daly novou tvar hard-bopu dve skupiny vyznacnych bubeniku bopu: kvintet Maxe Roacha a THE JAZZ MESSENGERS Arta Blakeye. Zejmena rytmickou bohatosti, jez spojuje hard-bop s afro-kubanskou rytmikou. Dochazi zde k paradoxu. Roachuv komorni soubor, v nemz stejne dulezitou roli hral trumpetista Clifford Brown, zalozil svou slavu na zapadnim pobrezi. Nazev hard se vztahuje k ostremu rytmickemu charakteru zadni rady, kterou tvoril kontrabas, klavir a bici, stejne jako k rezavemu a drsnemu zvuku solistu - saxofonu a trubky, ktere staly v prvni linii.  Ve stejnem slozeni hrali i Jazz Messengers. I kvintet HORACE SILVERA se opiral o stylove pojeti, ktere razil na konci 40. let kvintet Parker-Gillespieho. Hard-bopove blues Horace Silvera se lisi od harlemskeho stylu nejen rozdilem let, ale i nazorem. Diky zvlastnimu citove zjitrenemu stavu vratit se k jeho pramenum. Extaze je vzata doslova. Dusevni stavy extaze jsou poslem nadeje, ktera pomoci rytmu uvadi dusi do stavu milosti. Strach, precitlivelost i sama duse se ztotoznuji. Zjitrena hudba dostava ve spojeni s temito stavy nove jmeno - soul.

| home |