Koncem 60. let dochází k narůstání kontaktu mezi jazzem a rockem. Předpokladem k němu je jednak přirozený sklon jazzu čerpat z výrazových prostředků soudobé populární hudby, jednak postupné technické vyzrávání rockových hudebníků a jejich směřování k větší výrazové složitosti i náročnosti. Pokusy o syntézu přicházejí z obou stran. Zlomové dvojalbum vydává MILES DAVIS a jmenuje se BITCHES BREW. Hudebníci, kteří hrají na tomto dvojalbu se vesměs stávají v dalších letech vůdčími osobnostmi v jazzu.
Jsou to zejména WAYNE SHORTER na sopránsax, CHICK COREA a HERBIE HANCOCK na piano, kytarista JOHN McLAUGHLIN, kontrabasista DAVE HOLLAND, bubeník JACK DeJOHNETTE, ale i spousta dalších hudebníků. V 70.letech se používání elektrických nástrojů i rockových rytmů stalo v jazzu tak rozšířeným, že termíny jako jazz-rock nebo fusion music téměř pozbyly platnost.
