Město, které mělo jeden z největších překladových přístavů se stalo obchodním střediskem. Kreolové zde měli v osmdesatých letech vlastní orchestry, které nebyly zcela bez významu při formování černošské instrumentální souborové hudby. Střediskem zábavy se stala čtvrť Story - Ville, v níž bylo na 200 zábavních podniků. New Orleans se stal po roce 1856 kolébkou hudby, která se přelila zanedlouho do ostatních měst USA i do celého světa, a dala vzniknout hudební oblasti, jež dostala jméno JAZZ. První období se nazývalo dobou archaického (pochodového) jazzu. Druhé období pak klasického neworleánského jazzu (ragtime). Jeden z nejlegendárnějších pionýrů jazzu byl kornetista CHARLES BUDDY BOLDEN. Boldenův soubor tvoří přechod z archaického období k období klasickému. Vytváří původní neworleánský styl jazzu, na němž se podílejí další soubory. Např. kornetista EMMANUEL PEREZ a jeho dva soubory IMPERIAL BAND a ONWARD BRASS BAND. Dále EAGLE BAND, OLYMPIA BAND, ORIGINAL CREOLE JAZZ BAND, v nichž hráli významní hudebníci jako KEPPARD, KING OLIVER, JAMMIE NOONE, SIDNEY BECHET atd. New Orleans zůstalo střediskem jazzu do roku 1917, kdy se město stalo střediskem branné moci. Hudebníci byli nuceni se rozprchnout do mnoha koutů, hlavní proud směřoval do Chicaga. V tomto druhém období, které trvalo až do roku 1927 byli vůdčími zjevy KING OLIVER, JELLY ROLL MORTON, KID ORY, LOUIS ARMSTRONG a soubory HOT FIVE, HOT SEVEN, BLACK BOTTOM STOMPERS aj. Na nástroje se hrálo akordicky, neakordická hra přichází teprve na konci klasického období pod vlivem blues a ožívá v be-bopu. Kontrabas začal nahrazovat tubu, vynález šlapky k bubnu pomohl spojit hru na velký a malý buben do rukou a nohou jednoho hráče, kolem roku 1910 bylo přibráno piano a před koncem 1. světové války se do jazzu vloudil saxofon. Hudba se zvlášť v chicagském období zahušťuje evropskou harmonií a melodikou. Na konci tohoto období se stává ze sóla technická záležitost, která má upoutat ozdobnou virtuozitou. Historie bělošské a vůbec nečernošské invaze do jazzu začíná ještě před přelomem století. V r.1888 vznikla první nápodoba černošské hudby, typu ragtimu. Legendární PAPA LAINE založil ragtimový soubor, který jako jeden z prvních napodoboval repertoár současných černošských kapel a imitoval černošský instrumentální styl. K ragtimovému typu se běloši dostali rovněž přes dechové orchestry.

Laineův orchestr se stal východiskem větve hudby, která zanedlouho ovládla Ameriku, dostala se do Evropy a zde byla vzkříšena ve 40. a 50. letech. Po zániku souboru část členů přesla do kapely, angažované nejprve v New Orleansu a od r.1915 v Chicagu v Lambově kavárně. Vedoucím byl pozounista TOM BROWN a proto se jmenovala TOM BROWN DIXIELAND JASS BAND. Její zásluhou se do dějin jazzu dostaly hned dva názvy. První JAZZ - původně psaný jass - a druhý - DIXIELAND. O původ a význam slova bylo vedeno mnoho sporů a žádný, stejně jako u slova dixie nedospěl k definitivnímu závěru. S pokračovateli Toma Browna, který působil v r.1917 v New Yorku jsou spojeny první gramofonové nahrávky. Do téhož období patří NEW ORLEANS RHYTM KINGS, MEMPHIS FIVE a další soubory existující na konci klasického období: WOLVERINE ORCHESTRA a CHICAGO RHYTM KINGS představují bělošskou variantu pod souhrnným názvem CHICAGO STYL. Hlavními představiteli tohoto stylu byly již zmíněné kapely Wolverine orchestra kornetisty BIXE BEIDERBECKA a Chicago rhytm kings MUGGSY SPANIERA. USA se ocitly v letech 1928-9 a 1932 v hospodářské krizi, která poznamenala i historii jazzu. Pro zábavu boháčů vyhovovaly tehdy módní velké orchestry, známé pod jménem symfonický jazz, reprezentované jmény PAULA WHITEMANA, JACKA HYLTONA, TEDA LEWISE aj. V nich našlo zaměstnání mnoho hudebníků. Měli-li volit mezi zajištěním a odvarem jazzu na jedné straně, a hladem a dobrým jazzem na druhé straně, zvolili místo u Whitemana. Tento druh hudby ještě více utvrdil u mnoha lidí přesvědčení, jež vzbudil už dixieland, že představuje pravý a nefalšovaný jazz. Černošští hudebníci pak museli vynakládat mnoho úsilí, chtěli-li uplatnit jazzovou hudbu navazující na klasický styl, aby překonali předsudky obecenstva. Klasický styl začíná postupně odumírat, a na jeho místo nastupuje nový. Společenské podmínky, zákon nabídky a poptávky, hospodářská krize a její společenské důsledky spolu s postupujícím přesunem stylových znaků v přizpůsobení a splynutí africké a evropské hudby vedou k novému jazyku. Vedle uvedených příčin mělo svůj podíl na formování nového stylu i přenesení těžiště jazzu do New Yorku, kam se stěhuje řada významných černošských hráčů a tvoří se soubory, které udávají tón dalšímu dění v jazzu. Silnou pružinou, která postrčila klasický styl k zvratu, byla jeho druhá, bělošská linie chicagských hudebníků. Jejich rozvinutí sólové hry a vytvoření osobitého interpretačního stylu se stalo jedním ze základních pilířů SWINGU.

| home |