 Jeho
bělošská cesta začala ve stejnou dobu jako cesta černochů. O to, že byla
aktivnější se přičinil zejména Muggsy Spanier se svým ragtime bandem, který
v r.1939 nahrál několik desek v nápodobě autentického stylu klasického
jazzu. Cesta k pramenům jazzu vedla u bělochů podobným postupem jako cesta
od nich, jenže v opačném směru. Spanier vykročil nazpět, a jeho kroky nemohly
vést nikam jinam, než do New Orleansu, neboť pokročilý klasický styl byl
již východiskem napodobení chicagských. Obdobným postupem se vrátila i
druhá bělošská větev - dixielandisté. Papa Laine se dostal znovu do historie. |
Soubor PAPA LAINE´S CHILDREN přispěl v
roce 1951 novými nahrávkami k oživení revivalistického hnutí. Dixielandové
soubory vznikaly také v Evropě, např. v Holandsku DIXIELAND PIPERS, v Anglii
soubor HUMPHREY LYTTELTONA, CHRISTIE BROTHERS aj. Z amerických souborů
byl známý zejména Wattersův YERBA BUENA JAZZ BAND, s nimž jeden čas hrál
Bunk Johnson, DIXIE RHYTM KINGS aj. V dixielandu převládají evropské stylové
znaky, které byly ještě zesíleny. Revivalistické hnutí trvá dosud, a bude
existovat tak dlouho, dokud budou běloši mít zájem a potěchu, a dokud se
hra dixielandových souborů natolik nezmění, že ztratí i poslední ozvěny
afrických stylových znaků a stane se zcela evropskou. U mnoha souborů již
k tomu došlo. Téměř ve stejnou dobu se rodí obě protichůdné koncepce -
obrození i bop. |
