Hudba tohoto orchestru, pocházející ze storyvillského ghetta, se vyznačovala ragovými rytmy, vaudevillovou kýčovitostí a omezeným materiálem, avšak zdobilo ji svěží nadšení a tři křiklavě naléhavé barvy zvuku Shieldse, Sbarbara a LaRoccy, u posledního z nich je zřejmý vliv Bixe Beiderbecka.

Vyvážené a úctyhodné nahrávky kapely Kinga Olivera s mladičkým Louisem Armstrongem. Dipper Mouth Blues a Snake Rag patří mezi nejlepší kousky této britské kompilace, vzdávající hold jak obdivuhodně ukázněnému zvuku kapely, tak Armstrongově strhující osobnosti.

Boldenova matná andělská legenda zůstala nejdéle neporušena, neboť neexistovaly nahrávky, které by zvěsti o jeho hudebním hrdinství uvedly na pravou míru. Freddie Keppard, neworleanská trumpetová hvězda a Boldenův následovník, naopak neochvějně natáčel (zřejmě se bál, aby mu konkurence neukradla nápady), přestože jeho mladická reputace byla v té době ještě zastíněna jinými velkými kapelami a plnokrevnými, ambiciózními aranžemi. Salty Dog a Stock Yards Strut s Keppardovými Jazz Cardinals a bluesovým zpěvákem Papa Charliem Jacksonem patří mezi absolutní hity. Je to chraptivá, zemitá černá hudba, kde Keppardova pronikavá trubka zalétá až k předjazzovému pouličnímu šumaření. Kvalita zvuku je slabá, přestože několik reedic přineslo určitý pokrok.

Jelly Roll Morton byl prvním velkým jazzovým skladatelem, znovuobjevitelem obvyklé, neworleánsky odvážné instrumentace a duchovním otcem nástrojových skupin, ze kterých se vyvinula struktura bigbandových "sekcí". Mortonovi Red Hot Peppers byli ve své době jednou z nejoriginálnějších jazzových kapel. V klasických hitech, jako jsou The Chant, Grandpa's Spells a Doctor Jazz, podobně jako v rozšířené klarinetové sekci v Steamboat Stomp a Sidewalk Blues si Morton kouzelně pohrává s barvou tónu, strukturou i dynamikou.

Clarence Williams byl dramaturgem v Okeh Records, průměrným pianistou, ale zato ambiciózním kapelníkem. Zasloužil se o první nahrávky Sidneyho Becheta, a přestože zvuková kvalita je poněkud indiferentní, spolupráce dvou nejneotřelejších a nejvtipnějších sólistů raného jazzu, Louise Armstronga a Sidneyho Becheta v Cake Walking Babies from Home a Mandy Make Up Your Mind nám pomáhá zvukové překážky překlenout.

O.D.J.B. byl možná první kapelou, ale New Orleans Rhythm Kings byli rozhodně první bílou kapelou první jazzové vlny. N.O.R.K. dávali přednost hladšímu, méně divokému frázování kapely Kinga Olivera, oproti hopsavému stylu O.D.J.B., a mohli se pochlubit řadou hudebníků zvučných jmen, subtilní dynamikou a širokou tónovou paletou, o kterou se zvláště zasloužil klarinet Leona Rappola a široký uvolněný zvuk trombonu George Bruniese. Jelly Roll Morton se připojuje k pozdějším nahrávkám,  galvanizuje pozoruhodnou kapelní energii a předpovídá klasického Mortona v Mr. Jelly Lord.

Když Louis Armstrong v letech 1925 až 1929 natočil tyto a další snímky s nejlepšími studiovými bandy, hrál jistě nejzajímavější a nejpřevratnější hudbu z první fáze jazzu, ovlivněné New Orleansem. Učinil zde všechny krůčky směrem k trumpetové revoluci - sólová linka se odpoutává od základního rytmu, uvolňuje žbluňkavé, ragem ovlivněné rytmické figury a dovoluje jednotlivým hlasům vystoupit z kolektivní struktury. Tato nahrávka zahrnuje klasické Weather Bird, Basin Street Blues a Muggles.

Motenův orchestr je důkazem skutečnosti, že mimo New Orleans kvetl spíše sólový, bluesově orientovaný jazzový styl. The Kansas City Orchestra byl jedním z nejpopulárnějších jihozápadních orchestrů  20. let. Zde je zachycena jeho nejranější produkce z doby před příchodem pianisty Counta Basieho v roce 1929. Je velmi výstřední a postrádá sólistickou linii počátku 30. let. Dává přednost nekompromisní jednoduchosti před tvrdošíjným, dunivým rytmem, a New Tulsa Blues Kansas City Breakdown patří mezi jeho první výrazné úspěchy.

Nahrávky vznikly v době, kdy již byl neworleanský styl pasé, ale právě na této desce zní Bechetův saxofon nejvášnivěji. Maple Leaf Rag a Shag jsou oslnivým výtryskem improvizací jazzového velikána.

Dodds byl velikým bluesovým klarinetistou a Ory jedním ze zvukově nejzajímavějších kapelních trombonistů. Mitchell a Dominique na těchto slavných snímcích oživují pouliční tradici raného jazzu.

Jedna ze slavných kapel dvacátých let, její aranže skromně, avšak kongeniálně podbarvují výjimečné sólisty: Alberta Nicholase, J. C. Higginbothama, Charlieho Holmese, kontrabasového pionýra "Popse" Fostera, a Henryho "Reda" Allena brilantního trumpetistu a improvizátora číslo dvě, hned po Louisi Armstrongovi.

Tento orchestr sehrál klíčovou roli ve vývoji bigbandového swingu. V Copenhagen a Shanghai Shuffle pomáhá rytmická smělost mladého Louise Armstronga proměnit kapelu z uhlazeného, tanečního sdružení v těžce swingující jazzový band. Najdeme tu i začínajícího Colemana Hawkinse.